DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Reakce a proslovy

13. výstava v ateliéru - Hostinec u Dlabače Zahrádky
 
DĚKUJI VŠEM, KTEŘÍ NAŠLI ČAS A PŘIŠLI NA MOU VERNISÁŽ SPOJENOU S OSLAVOU MÝCH NAROZENIN
ZDE JE MALÝ PROSLOV, KTERÝ PRONESLA MÁ DLOUHOLETÁ KAMARÁDKA HANKA:
 
 

Kdo je Jana Železná… před několika dny oslavila Jana 50. narozeniny a za těch několik let, jí znám, si myslím víc, než její rodina.  Jsme nejlepší přítelkyně, a tak vím nejen jaká je, ale vím i o jejích bolístkách. 

Z těch se právě vymalovává ve svých obrazech. 

Ke kreslení má jistě vlohy po tatínkovi, nikde malířství nestudovala a její vztah k umění lakonicky zjednodušuje na "líbí, nelíbí". 

Po studiu na VŠ se trochu změnila, ač to nebylo nějak výrazní, my nejbližší jsme to zaznamenali. 

Z Jany větroplacha se stala Jana partnerkou pro mnoho diskusí, protože se naučila sklonit hlavu. 

Život její rodiny náhle téměř přetrhlo závažné onemocnění jejího manžela. Obětavě upozadila celý svůj životní styl a skoro dva roky stavěla manžela doslova na nohy. Ukončila studium uprostřed státnic, protože zvolila svou prioritu.

Při vzpomínce na VŠ se teď už jen usmívá.

Jana je žena mnoha profesí. Je to šikovné děvče, vždy připravené pomoci. Není záludná ani zákeřná. Vše vidí trochu barevnější než my ostatní a ke všemu přistupuje s lehkou nadsázkou, ironií a humorem. Nikdo není zvyklý na pravdu do očí, proto je potřeba si na tuto její vlastnost zvyknout.

Jana se nezmění, jak jí znám, klidně by spíš pootočila Vesmírem.

Malovat trochu vážněji začala v roce 2009.

Je to krajinářka tělem i duší. Koketovala chvíli s impresionistickým pointilismem, který je patrný stále v ještě mnoha jejích obrazech. 

Nekopíruje jiného starého mistra, než matku Přírodu.

Miluje život a své přátele.

Ve svém současném působišti je rybou ve vodě. V Zahrádkách se  jí líbí, protože to má kousek do Pekla (a nemusí prý kvůli tomu ani moc zlobit).

Dámy a pánové, představuji Vám Janu Železnou, vítám Vás na chvíli v jejím světě a zvu Vás, ať chvíli vidíte, kudy se Jana srdcem toulá. 

Zahajuji vernisáž se slovy Jany a klasika: "Já nejsem nikde organizován, já si mohu malovat, co chci."

 
 
fotky na rozkliknutí zde:  http://myart.7x.cz
 
zeleznaj@centrum.cz
737 123 666
na FB - Malování nejen NA ZEĎ
 
https://www.facebook.com/pages/Malov%C3%A1n%C3%AD-nejen-NA-ZE%C4%8E/326316370823837?fref=photo

Výstava leden - březen 2011 VZP Česká Lípa

Výstavu obrazů Jany Železné nazvanou Toulky krajinou si zájemci mohou v těchto dnech prohlédnout v klientské hale pracoviště VZP v České Lípě.

 

Rodačka z České Lípy maluje od roku 2007 a veřejnosti se nyní představuje na své páté samostatné výstavě. Jana Železná maluje výhradně akrylem. Rovněž fotografuje a píše. Má dva syny, kteří studují vysokou školu, a manžela, který stojí pevně na zemi, zatímco Jana je podle svých slov něco mezi vánkem a vichřicí. Sama o sobě také říká, že je tělem i duší kritický optimista. Ve VZP vystavuje pohledy do krajiny na Českolipsku, které vycházejí z toulek po okolí.

Stanislav Šetina
specialista marketingu a komunikace

Výstava září 2010

 
 
 
Vašich zápisů si velmi vážím! děkuji

Proslov - můj mladší syn

Hudební doprovod - můj mladší syn

 

MICHAL

 
 
 
Vážené dámy, vážení pánové, úctyhodní hosté,
Vítám Vás opět zde, v galerii v kopci, na zahájení výstavy obrazů se společným tématem Procházka do krásna. Připravil jsem si krátkou úvodní řeč, kterou bych s Vaším dovolením rád přečetl. Jsem si více než jistý, že nejen já jsem rád za tuto výjimečnou událost, a jsem rád, že múzy mají těmto nadaným umělkyním stále co našeptávat. Dovolte mi autorky obrazů představit. Je to paní Jana Železná, paní Marie Medunová, paní Šárka Motyčková a paní Charlotte Lahoda, která bohužel není přítomna.
 Jak jsem již řekl, tématem této výstavy je Procházka do krásna. Toto téma z obrazů doslova sálá a já doufám, že na vás budou jednotlivá díla působit stejně příjemným dojmem a budete z nich čerpat stejně odpočinkové dojmy a nálady, s jakými je autorky malovaly.
Jsem vděčný nejen za to, že mohu být přímo zde, ale hlavně za to, že jsem byl přítomen také u samotného vzniku některých obrazů. Viděl jsem jednotlivé tahy štětcem, nanášení vrstev a zasněné výrazy autorky hledajíc ten správný odstín a to správné místo pro každou tečku. Také bych chtěl přiznat hluboký obdiv, který chovám zvláště k malířům…..a malířkám. Dny, týdny a měsíce náročné práce totiž nejsou pro každého. Málokdo dokáže tak malému plátnu věnovat tak velkou pozornost.
Rád bych Vám popsal postup tvorby jednotlivých děl, okolnosti, za jakých vznikaly a nálady, které mají vyvolávat. Vím ale, že já nejsem schopen tyto detaily popsat s tou pravou subjektivitou a zapálením pro věc. Proto tuto výsadu raději přenechám zde přítomným autorkám, které jistě velice rády zodpoví jakékoliv Vaše dotazy. Přeji Vám tedy příjemný večer a doufám, že si z této výstavy odnesete pěkný zážitek.
Děkuji za pozornost

fotky na rozkliknutí zde:  http://myart.7x.cz

Díky Míšo za projev a podporu!

PÁR SLOV O PRŮVODKYNÍCH DO KRÁSNA:
O autorce
Marie „ Majka“ Medunová
Žena perfekcionalistka nejen v profesním životě, před několika lety pocítila touhu realizovat se ještě jinak. Události v jejím životě jí však kladly spíše překážky, utržila tolik ran, že jednoho dne na čistém bílém listu vznikl první obrázek. Nazvala jej „ PŘETVÁŘKA“. Následovaly další a další obrázky. Ruka ještě není dostatečně jista, avšak pocity s kterými umělec začíná a končí své dílo jsou patrné!
Majka vystudovala vizážistickou školu a styling, kterému se věnovala pro prestižní kosmetické firmy a časopisy, spolupracovala též na módních přehlídkách v hlavním městě. Cit pro estetiku a barvy vkládá i do svých obrázků. Majka je obklopena tvůrčími lidmi. Má dvě dcery, jedna na konzervatoři Duncan centre a druhá studuje na gymnáziu. I její životní druh, který jí je oporou a podporou škádlí hudební múzu.
Z dílek jde vyčíst skromný přístup, něha obrázků i potřeba relaxace s pastelem v ruce.
 
O autorce
Charlotte Lahoda
Malířka, která odešla před dvaceti lety žít do Rakouska, kde pracuje a tvoří. Zdědila jistě svůj talent po matce - malířce. Charlotte od dětství maluje, vystudovala dvě konzervatoře a jejími hlavními tématy jsou krásy přírody. Věnuje se též dekorativní malbě (hedvábí, šátky, ubrusy..atp.)
Je to velmi aktivní žena, její manžel Mirek Lahoda je kaskadér ( stál na komíně ve filmu Postřižiny a je bratrem neméně slavného šéfa kaskadérů Ladislava Lahody)
Velká plátna na nichž je zachycen detail působí měkce a křehce.
 
O autorce
Šárka Motyčková
Šárka - majitelka úspěšné českolipské reklamní agentury se příliš nezpronevěřila svému oboru, jež vystudovala na Umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. Svůj talent začala před třemi lety realizovat na plátna. Kromě běžných technik používá ráda k malování i jen samotné prsty. Také její obrázky nazvané Energii s oblázky jsou příjemnou variantou jak si uschovat energii na dobití nebo jen zlepšení nálady. Šárka je příjemná velmi tolerantní žena, co za úsměvy skrývá spoustu starostí a vymalovává se z nich právě obrázky.
Kromě své agentury Rea design je matkou dvou dcer Kláry a Veroniky a manželkou hvězdy filmového plátna ( objevil se v několika dílech Autosalonu na televizi prima )
Z obrázků vás obejme touha po dálkách barvách a souznění. Šárka maluje olejem.
 
O autorce
Jana „ Janyna“ Železná
Vystudovala SPŠ strojní v České Lípě a maluje kamkoli na cokoli celý život. Na plátno to však zkusila až před dvěma lety. Toto je její čtvrtá výstava. Jana je žena mnoha tváří a profesí. Z jejích obrázků vás ofoukne vítr nad polem slunečnic nebo zláká stín splývajících listů bříz. 
Janyna má blízko k přírodě a proto je jejími tématy právě ta. Kromě malování výhradně akrylem také fotografuje a píše. Má dva syny na VŠ a manžela s nohama pevně na zemi, Jana je něco mezi vánkem a vichřicí.
Obrázky, které nyní vystavuje jsou pohledy z toulek po okolí České Lípy
 
 ------------------------------------------------
Rozhovor "otištěný" 8.4.2010
 
Dámy a pánové!
 
Na rodzíl od nabubřených politiků jsem se nikdy netajil názorem, že neexistují lidé obyčejní (snad jen s výjimkou příslušníků stáda tupců, ale ty osobně neznám), ale že každý člověk (hodný toho označení) je svým způsobem neobyčejný, zvláštní a zajímavý,  a je to tak dobře. Někteří  jsou neobyčejní ještě více, než je obvyklé, a někteří k té své neobyčejnosti mají ještě vydatného pomocníka v podobě například neobyčejného životního partnera. A protože největším nepřítelem jakékoliv společnosti, od dvoučlenného partnerství až po mnohočetné komunity, je nuda, dovolil jsem si opět do „horkého křesla“ pozvat člověka, dámu,  i s jejím životním průvodcem, aby nám  sem vnesli trochu rozruchu.
Dáma, která se uvolila odpovídat na všetečné a vlezlé dotazy,
 
 
 
 
paní Jana Železná 
 
 
 
 
na sebe na stránkách WorldArts již během krátkého času stačila strhnout dostatek pozornosti a vybudit dosti zvědavosti, aby to bylo relevantním důvodem k tomu ji zde nyní zpovídat. Ale jako třešničku na dortu zde máme ještě jejího průvodce, říkejme mu třeba po latinsku (pan) Comes (trocha tajemna neuškodí), a pokusíme se z něj také dostat nějaká připodotknutí k tomu, co bude řečeno.
 
FoN:  Nejdříve si na představení dejme takovou bulvární směs: Místo narození, kraj kde působíte, vzdělání, oblíbené (kdeco: barva, hudba, zvíře, zpěvák, herec,)…., výška, váha, věk J ….stav, děti, praděti J,….
 
J.Ž.:     Narozena v České Lípě (Souřadnice: 50°41′19″ s. š., 14°32′19″ v. d.), kde již 41let zkouším změnit svět. Vzdělání mám středoškolské odborné zakončené maturitní zkouškou. Jsem matka dvou úžasných kluků (23, skoro 19) a vlastním kromě své skvělé rodiny také haldu příbuzných.
Z oblíbených barev preferuji zvláště na obrázcích žlutou, zelenou a modrou, hudbu od Vivaldiho po Nirvanu tzn. širokospektrálně, ze zvířat mám nejraději kuřecí řízky :-). Jsem fanynka „ó Božského“ Karla Gotta, herecky mi učaroval asi nejvíc Oldřich Vízner a to rolí Saturnina, a tím navazuji elegantně i na nejoblíbenější dílo i postavu – tetu Kateřinu.
 
FoN:  Ti, co tento rozhovor sledují, jsou nejspíše amatérští malíři.  Kde, jak nebo od koho jste se o portálu AMART dozvěděla?
 
J.Ž.:     Samozřejmě couráním na netu, kde jsem hledala další nadšence, a upoutalo mne slovíčko – ZDARMA – tož su tu.
Chtěla jsem si vytvořit vlastní galerii, v níž bych soustředila zrovna tak jako je tomu  na WA,  partu nadšenců i „umělců“ , akorát po sečtení a odečtení možností jsem vše „vydýchala“ a připíchla jsem se na WA.
 
FoN:    Máte obrázky i na jiných portálech? Máte vlastní stránky? Měla jste vlastní výstavu?
J.Ž.:     Ano, vytvořila jsem si svoje stránky (dvoje). Výstavy mám na popud nejlepších přátel a rodiny od r. 2008 každoročně.
A navíc mne oslovil kamarád, že má prostory, jestli chci svou galerii – mám do toho jít?
 
FoN:    To se ptáte nás? Bojíte se rozhodování sama za sebe, svým jménem a na své riziko?
 
J.Ž.:  Ani ne, jen je na WA pár lidí, kteří mají svou kamennou galerii, a mohli by pomoci radou nebo zkušeností. Jsem v podstatě rozhodnutá – ANO – , jen český kolorit typu „ jasně jdi do toho po hlavě je to báječný ...“ mi rozblikává červenou kontrolku . Zatím mi nikdo neřekl : „Dej si pozor na to na to a na to…“
Vím, zkušenost je nesdělitelná a namel si sama.... takže,  když to tak sumasumárum po sobě čtu, byla to jen otázka pro Tebe, světem ostřílený hochu pravdomluvně se tvářící.
 
FoN: Od kterého okamžiku života malujete cílevědomě, co bylo impulsem, existují k tomu nějaké dědičné předpoklady?
 
J.Ž:  Cílevědomě by bylo laicky hezké říci FURT. Ale pravdou je, kdyby mne k tomu nenakopl manžel, který mi koupil první vybavení, tak si maluji do šuplíku dosud.
Předpoklady v rodině mám po svém otci a možná i řadě jeho příbuzných, kteří nám nesmrtelně „visí“ po zdech domu.
 
FoN:  Jak to vlastně bylo s tím nakopnutím:
Comes:           Je tomu už snad 10 let, kdy Jana poprvé, jen tak mezi řečí pronesla, že by si chtěla jednou zkusit malovat na doopravdické plátno, aby věděla,  jaké to asi je. Má odpověď vždy byla: „Tak si to kup a zkus si to!“  V jiném období jsme často diskutovali na téma muži a jejich koníčky a ženy a jejich koníčky. Nevím jak u Vás, ale většinou my muži koníčky máme, kdežto naše ženy si občas přečtou knížku či časopis, zajdou někam na kafe či vyjímečně do kina či divadla, ale to je tak vše. Mnohokrát, když jsem odjížděl z domova na letiště, na vodu nebo na lyže, jsem Janě říkal, ať si taky najde nějakou zábavu, nějakého koníčka, ale v podstatě vždy bez následků.
Loni, koncem léta jsem pomalu přemýšlel, jaký to dárek své paní pod stromeček nadělím. Shodou okolností jsem někde narazil na leták, kde se nabízel celý malířský komplet, od stojanu, štětců, plátna až po to zajímavé malířské prkénko – paleta se tomu říká ???
Inu tuto sadu jsem zakoupil a pečlivě uschoval. A do mobilu jsem si dal upomínku na 24.12. s poznámkou, kam jsem to vlastně schoval. Bylo jasné, že buď to bude pořádný průšvih a nebo to nějak půjde. Za ta léta bylo jasné, že Jana sama se malovat na plátno nikdy neodhodlá a musí býti k tomu náležitě popostrčena. Popsat výraz Jany poté u rozbalování těchto dárků pod stromečkem se dá dost těžko. Tím spíše, když jsem si neodpustil poznámky ve smyslu, že mám zamluvený stánek na tržišti, tak ať rychle maluje, že už chci prodávat.
No a stalo se to, co jsem nečekal, do rána, kdy jsem já v noci sladce spal, tak byl první obraz na světě.
Jana má strach, jestli se Vám budou obrázky líbit a tak bych Vás chtěl poprosit, pokud se Vám nějaký obraz líbit bude, řekněte to jí, pokud ne, třeba bílá bude málo bílá či technika nebude dost nóbl, tak to řekněte mně, a já Vám to vysvětlím  Já si totiž přeji ještě hodně podobných obrázků.
 
FoN:    Jak nakládáte s případnými kritiky díla Vaší paní poté, co najdou odvahu Vám své připomínky sdělit?
 
Comes: Tedy buď se lidem manželky obrázky líbí, a nebo ještě nenašli odvahu mi to říci do očí. Však já bych jim to vysvětlil!!!!! Mám několik fint, jak případné kritiky od jejich prudy odradit 
 
 
FoN:    A ty „předpoklady“ zděděné po otci a dalších jste předala další generaci, tedy pánům synům?
 
J.Ž.: To ukáže čas, co jsem jim předala.
 
FoN:   Malujete soustavně nebo nárazově?
 
J.Ž.:     Asi jako každý – když je chuť.
Pravda je, že maluji, když mám děti nakrmené, manžela ležícího přebaštěného u TV, nádobí je umyto, prádlo vyžehleno a v komíncích uloženo, prach i s pavučinami utřen, napečeno na ráno atd. atd. a nechcípnu-li též u TV, vytahuji barvy a jímám se malovat.
 
FoN:  Koukáte manželce při malování přes rameno (a při vaření pod pokličku)?
 
COMES: Ne, nekoukám, byť jsem myslím dost odvážný, tak až tak zase ne....
 
FoN:    Z českého prostředí známe krále železného (a zlatého), železnou neděli, železnou Spartu, bývalého šéfa Novy Vladimíra Železného, vydavatele románů pro ženy Ivo Železného, ž/Železnici, ž/Železnou r/ Rudu? Máte s něčím z toho něco společného nebo jste další železný unikát?
 
J.Ž.:     Nesmím o strýčkovi mluvit.... chicht....
Často bývám chválena - Vy jste zlatá, povzdechnu si , jen železná, jen Železná....
Ne, nemám s nimi nic společného jsem unikátně Ž E L E Z N Á.
 
FoN:    Máte nějaký životní vzor?
 
J.Ž.:     Dobrá otázka, často mi je vytýkáno, že nemám. Avšak ráda bych byla z části tak klidná jako moje babička, z části tak obětavá jako moje maminka a z části tak mírná  jako můj otec. Možná je mi vzorem i manžel, protože je nesmírně chytrý kluk!
 
FoN:    Manželka se vyjádřila,  že jste chytrý kluk. To tvrzení je výsledek Vašeho výchovného působení nebo si to myslí spontánně?
 
COMES:          Manželka je moudrá, ví, jak se má vyjadřovat   (na veřejnosti).
 
FoN:    Je život s aktivní malířkou snazší nebo složitější?
 
COMES:           Ano, život s malířkou je velmi složitý a těžký ........ , ale asi je to myšleno, zdali složitý život s ženou se stane životem jednodušším, když se stane malířkou, a to je už otázka jiná. Pokud mám být upřímný, tak malování přineslo do naší rodiny hodně pozitivního, ale to bych se rozepisoval o smyslu života, vyplnění volného času, potřeby uznání, o tom, jak si udělat radost atd., no a o tom jsem mluvil výše. Ono není moc žen ve srovnání s muži, které si najdou koníčka ... Starost o rodinu, práci atd. .... prostě, málokteré se to povede, mají to těžké, či trochu jiné, než my muži. Jsem moc rád, že si žena maluje.
 
FoN:    Věříte tomu, že je Země kulatá?
J.Ž.: Ano, ať jdu kamkoli z domu, vracím se zpět do kopce.
 
FoN: Jste feministka, holka od rány, holka na zabití, holka do nepohody nebo panenka v koutě?
 
J.Ž.:     Jsem Ž E N A! Tím je řečeno vše.
Od „IQ podle potřeby“ a „srdce na dlani“  až po „na hrubý pytel hrubá záplata“.
 
FoN:    Je něco, kvůli čemu byste se z vlastní iniciativy zúčastnila třeba demonstrace?
 
J.Ž.:     Ne, obávám se, že účast na demonstracích mne přešla. Změním svět tím, že budu lepší a lepší až budu nejlepší na celééééém světě! Ba ne, bohužel ryba smrdí od hlavy a tím, že to budu někde vyřvávat v davu se nic nezmění.
 

FoN:    Zákeřná otázka: Existuje nějaká částka (třeba výhry), o které byste mohla definitivně prohlásit, že je maximem, s nímž byste se spokojila?
 
J.Ž.:     Chicht dobrá otázka... jsme v rodině 4, spolehlivě vím, že by jeden milion nikomu nestačil. Nepotřebuji výhry – mám kouzelné fazole!
 
FoN: Kouzelné fazole? Jak to funguje?
 
J.Ž.:     To víš, Ti to povím a rozneseš to po vsi express!
Je to jen slovní hříčka, kouzelné fazole jsou v dnešní době i přátelé!
 
FoN:   Které 3 věci byste s sebou nutně chtěla mít na pustém ostrově jako Robinsonka?
 
J.Ž.:     Vzhledem k nedávno shlédnutému filmu Trosečník – nic asi nenahradí výcvik u skautů, a tak bych asi na pustém ostrově nikdy nechtěla být sama. Chtěla bych na pustý ostrov nejlepšího přítele!
 
FoN:    Rozumíme dobře „ženské matematice“,  že 3 věci = nejlepší přítel?
 
J.Ž.: To je ono, muž = logik. Nepotřebuji 3 věci - pokud  mám jednoho přítele. Logicky a polopatisticky –
-žádné tři věci si s sebou na pustý ostrov nepotřebuji vzít, anebo nejmenuji-li je a nečísluji-li je, logicky potvrzuji, že je s sebou neberu a nechci brát.
 
FoN: Co nebo koho byste na tom pustém ostrově rozhodně nechtěla potkat?
 
J.Ž.:Hladové lidojedy.
 
FoN: Kde jste byla ve světě nejdále a co Vás tam zavedlo?
 
J.Ž.: Nejdále? Asi Francie. Dovolená.
 
FoN:    Francie a malíři, to patří k sobě. Co Vás tam zaujalo jako diváka a jako malířku?
 
J.Ž.:     Bylo mi deset a bylo mi to jedno.
 
FoN:    Jaké další zájmy kromě malování máte?
 
J.Ž.:     Bývávaly doby kdy to byl sport. Ale jo, kolo mne baví, fotit mne baví, psát mne baví, pěstovat cokoli co rozkvete, hledat čtyřlístky mne baví, být s přáteli mne baví, houbaření mne baví pečení a vaření mne baví a mým koníčkem  NENÍ žehlení!
 
FoN:    Přiznáte se k nějaké neřesti?
 
J.Ž.:     Jasně. Mizívám autem  nebo na kole pryč a užívám si rozhledů a pohledů.
 
FoN:    A těmi „pohledy“ máme rozumět co? Obdiv kolemjdoucích pánů vrhajících po Vás mlsné pohledy či chorobný nákup pohlednic v trafice…?
 
J.Ž.:     Pohledy a rozhledy je míněn nádherný výhled odkudkoli do zelena nebo hornata nebo vodnata. Ujíždím z civilizace do volných prostorů luk a lesů, vypínám se a nejsem.
 
FoN:    Rekonstruujete byt nebo dům a máte možnost do výklenku ve zdi, který bude schován za dřevěným obkladem vložit zprávu pro lidi, kteří se k ní dostanou třeba za 50 let. Co byste jim napsala?
 
J.Ž.:     Vítejte a buďte tu šťastní!
            Ale jako první mne napadlo –„Byl jsem tu - Fantomas“
 
FoN:    Už jsme si všimli,  že filmové „hlášky“ s oblibou používáte.  Jste fanda do filmů? Ty hlášky si sepisujete nebo jen tak nosíte v hlavě?
 
J.Ž.:     Asi jsem na hláškách vyrostla, protože mám stejně praštěnou sestru (starší),  se  kterou se dá do nekonečna takhle blbnout. A blbiny – ty mi jdou samy. Nesepisuji, pamatuji.
 
 
Dámy a pánové, naše povídání se zajímavými lidmi nyní končí, děkujeme jim, ale ještě tomu chybí dodatek. Vaše názory, dodatky, zkušenosti a také přiznání, jak to chodí u Vás. A buďte připraveni, protože nikdy nevíte, kdy na Vás padne zvědavý zrak Fora NARUBY.
 
 
 

VÝSTAVY

JAK VLASTNĚ MOJE MALOVÁNÍ ZAČALO A KTERAK JE MI RODINA OPOROU 

 2008

 
   
 
Pár slov z vernisáže I.
Vážené dámy, vážení pánové, úctyhodní hosté
Dovolte, abych Vás dnes přivítal na zahájení výstavy obrazů a pletené módy. Pletenou módu vystavuje paní Marie Prokopová a obrázky paní Charlotte Christian a dnes v tuto dobu specielně výstavu svých obrázků začíná moje paní Jana Železná 
Je mi ctí pronést na úvod pár moudrých vět a myšlenek. Nebudu Vám zde popisovat, jaké školy mají autorky vystudovány či jakou technikou je co vyrobeno či namalováno. To Vám jistě řekne Jana sama, pokud budete chtít, ale budu Vám vyprávět, jak to s malování Jany vlastně vzniklo.
Je tomu už snad 10let, kdy Jana poprvé, jen tak mezi řečí pronesla, že by si chtěla jednou zkusit malovat na doopravdické plátno, aby věděla jaké to asi je. Má odpověď vždy byla, tak si to kup a zkus si to!  V jiném období jsme často diskutovali na téma muži a jejich koníčky a ženy a jejich koníčky. Nevím jak u Vás, ale většinou my muži koníčky máme, kdežto naše ženy si občas přečtou knížku či časopis, zajdou někam na kafe či vyjímečně do kina či divadla, ale to je tak vše. Mnohokrát, když jsem odjížděl z domova na letiště, na vodu nebo na lyže, jsem Janě říkal, ať si taky najde nějakou zábavu, nějakého koníčka, ale v podstatě vždy bez následků.
Loni, koncem léta jsem pomalu přemýšlel, jaký to dárek své paní pod stromeček nadělím. Shodou okolností jsem někde narazil na leták, kde se nabízel celý malířský komplet, od stojanu, štětců, plátna až po to zajímavé malířské prkénko – paleta se tomu říká ???
Inu tuto sadu jsem zakoupil a pečlivě uschoval. A do mobilu jsem si dal upomínku na 24.12. s poznámkou, kam jsem to vlastně schoval. Bylo jasné, že buď to bude pořádný průšvih a nebo to nějak půjde. Za ta léta bylo jasné, že Jana sama se malovat na plátno nikdy neodhodlá a musí býti k tomu náležitě popostrčena. Popsat výraz Jany poté u rozbalování těchto dárků pod stromečkem se dá dost těžko. Tím spíše, když jsem si neodpustil poznámky ve smyslu, že mám zamluvený stánek na tržišti, tak ať rychle maluje, že už chci prodávat.
No a stalo se to, co jsem nečekal, do rána, kdy jsem já v noci sladce spal, tak byl první obraz na světě.
 
Od té doby jsem našel cestu do tohoto milého obchůdku ( Galerie V kopci, Mariánská ul. Česká Lípa, Blanka Šlesingerová, 606 128 419) , abych mohl svou malířku patřičně zásobovat rámy, barvami a plátnem.
Tchán by mohl vyprávět, když koupím rámečky a odvezu mu je, aby na ně plátno natáhl. Vlastně vždy říkám, rychle, ani netušíte, jaký mám klid, když Jana maluje J)
Malováním a to mi věřte, si Jana od té doby opravdu dělá radost a malování jí baví a motto dnešní vernisáže je, že jsme se narodili proto, abychom si uměli udělat radost a plnili si naše i malé sny a je jedno, zda člověk sbírá známky, lítá s letadly, sportuje, hraje šachy nebo právě maluje.
Jana má strach, jestli se Vám budou obrázky líbit a tak bych Vás chtěl poprosit, pokud se Vám nějaký obraz líbit bude, řekněte to jí, pokud ne, třeba bílá bude málo bílá či technika nebude dost nóbl, tak to řekněte mně, a já Vám to vysvětlím J Já si totiž přeji ještě hodně podobných obrázků.
Přeji Vám, abyste si, pokud už nemáte, našli taky svou radost, svého koníčka a zažili s ním mnoho krásných chvil. Hezký prožitek při prohlídce a na zdraví.
Děkuji manželovi, svým synům ( Michal - kytara, Jan - rozvoz po vsi) Bez Vás bych nemalovala zcela jistě!
 
 
 
 
 
 

Po odeslání odkazu na zmýlenou adresu: 

 
Ale pročpa by se vomlouvali, líbe frau? Bóžinku, dyk to maj pěkný. Našinec
je rád, že po tej dlouhej zimě konečně něco kale kloudnýho vidí, vědí? Dyk
ty vobrázky mají  jako živý! Jen malujou dál a posílaj lidem do širýho
světa, takový milý věci. To je pro lidi móc potřebný.

Verchnost by ráda viděla všecky lidi venkoncem v týdletý apatice, teda co to
poudám, v apátii. To by se jim to potom dělal tendleten novej světovej
órdnung, to by se jim líbilo, šelmám.

Jen pracujou pilně dál, líbe frau, a malujou furt pryč. Držim jim palce.
Kumštu je světu potřeba, né rachejtlí a kanónů a daní za vohýnek a daní za
vodu a daní za barák a daní za políčko a daní za ježdění po rozflákaný
cestě. Jen malujou, malujou, a nenechaj se votrávit. Slušnejm lidem s
votevřeným sérdcem to nese samou radost a no tak potom maj radost i voni,
nicht wár, líbe frau?

Nechávám děkovat za ten vodkaz.

S ouctou převelikou

Jiří, za všechny Esentiery z Lipé

 
Tímto děkuji Váženému panu Jiřímu - neboť mám chuť sahnout po štětci okamžitě!
 
Člověk často potká přátelské duše tam, kde by to ani nečekal a po několika slovech i jen psaných zjistí, jak je mu s nimi dobře!
 
Od Jany Chodorové z Děčína. Maluje duše tak jak je vidí a doufám, že její dílka budu moci vystavit i zde.
 
pokud jsi ty ta žena s černými vlasy, jsi moc krásná, naplnilo mě to dojmem, že můj pocit z tebe byl správný, působíš jako zuřivá něha, do kresby se dám hned, někdy to lze, jsem vážně plná emocí, jsi úžasná, dračice s něžnýma očima, vichřice, která to, co miluje nechává netknuté...............tušila jsem, že mi půjdeš nakreslit lehce, ale takovou rychlost jsem nečekala, tužka jezdí po čtvrtce sama, ještě to doladím a je to dle mě super, divné je, že mě evokoval ve spojení s tebou kruh, asi jsi ucelenou osobností.
   
Jani, díky za upřímná slovíčka, která vždy potěší!
 

2009 

Proslov z vernisáže II. 12.6.2009
Vážené dámy, vážení pánové, úctyhodní hosté
Dovolte, abych Vás všechny srdečně přivítal zde v příjemném prostředí Galerie V kopci u příležitosti konání výstavy, která má pracovní název: Na cestách.
 
Rád bych Vám představil jednotlivé aktéry:
 
1 - Dozvědět se o sousedce Jany rodičů v Sosnové, že je nejen šikovná zahradnice, ale i kreativní návrhářka nádherných šperků, bylo pro Janu dílem mžikua tak mi dovolte představit - paní Jindřišku Halasníkovou. Paní Jindřiška Halasníková nejen vyrábí šperky z korálků, ale navíc maluje, píše knížku a má krásnou zahradu, o níž denně pečuje. Je dobrou sousedkou Jany rodičů a její manžel nám jen jednou odtáhl naše vozidlo :-D
 
2 – Pro velký zájem o pletenou módu z loňské výstavy s Janou vystavuje opět i paní Maruška Prokopová. Tyto výrobky lze i dle vašich přání objednat. Je možné zvolit jak barvu tak i vzor a pochopitelně velikost.
 
3- Třetím v letošní partě kumštýřů, je pan Mudr. Špalek. Moje paní seděla v čekárně u pana doktora a snažila se vrýt si do paměti fotky z máchova jezera a poté mezi vrtáním a spravováním zubu v křesle panu doktorovi Špalkovi nadhodila, že by fotky mělo vidět víc lidí. Hezkých věcí je přece kolem nás tak málo! Pan doktor stydlivě odmítal, ale jak už to bývá, byl přesvědčen a podíváte-li se na záběry Prahy, jsme rádi, že se účastní. Bylo těžké vybrat z mnoha pěkných fotografií hlavně českolipska a máchova kraje či jiných, exotikou vonících fotek právě ty, které zde vidíte. Zvoleno bylo Portugalsko a zmíněná Praha.
4 - Jak moje Jana začala malovat, o tom jsme si povídali loni. Letos si povíme něco o vrstvách. Jistě jste viděli v TV či časopisech, jak restaurátoři odkrývají ze starých obrazů jednotlivé vrstvy malby. Zpravidla je na plátně na začátku namalováno něco úplně jiného, než na té poslední vrstvě. Teorií, proč tomu tak je, je hodně, ale jen já teď vím, jak to vlastně všechno vzniká. Malířka domaluje obraz a ptá se doma nás všech (někdy záludně každého zvlášť), líbí se ti ten obraz? Pokud odpovíte ano, je to špatná odpověď
, málo jste se dívali, málo jste o obrazu přemýšleli, takže postupem času se naučíte, že modrá je málo modrá, ten strom je málo realistický, baletka kulhá a podobně. Ne, že by to byla pravda, jen malířku nechcete nazlobit, že vznik obrazu řádně nestudujete. Celkem pochopitelně se ovšem Vaší teorie umělkyně ujme, bere do ruky velký štětec, barvu a jaká byla první vrstva? Věřte, že na jednom plátně se to i několikrát opakuje. No a pak se jednou v budoucnu budou lidé divit. Pokud nenajdou tento text, pravdu asi nevypátrají.
A co naše umělce spojuje? Nabízí se jednoduché vysvětlení, dámy se potkaly u pana doktora Špalka v čekárně, kde seděly s napuchlými ústy a mají svého zubaře od té doby tak rády, že jej chtějí potkávat i mimo ordinaci. Toto ale pravda, bohužel pro pana doktora, asi není
 
Jednoduše, jsou to milí lidé, kteří ve svém volném čase „něco“ dělají. A je jedno, co to je, zda-li pletení svetrů, malování obrázků, fotografování na cestách či výroba šperků. Prostě když mají volnou chvilku, tak si dělají radost a buďme rádi, že našli odvahu se s námi o své radosti podělit.
Přeji Vám příjemnou zábavu při prohlídce naší výstavy a držím palce, ať si Vy, co třeba ještě žádného koníčka nemáte, také svůj zájem brzy najdete.      Hezký večer.
 
Díky Míšovi, jak krásně hrál na kytaru, Honzíkovi, že mi nafotil pár fotek a děkuji manželovi za proslov
 
 
 
Překlad předchozího proslovu 
Meine Damen und Herren, ehrenvolle Gäste
Ich begrüße Sie alle hier in einem angenehmen Hügel in der Galerie im Rahmen der Ausstellung, die einen Arbeits-titel: Auf Reisen.
Ich möchte die einzelnen Spieler:
1 - Erfahren Sie mehr über Nachbar Jana Eltern in Sosnová, dass sich nicht nur kluge Gärtner, sondern auch der kreative Designer von schönen Schmuck, es war das Werk von Jan mžikua, so lassen Sie mich zu präsentieren - Frau Jindřiška Halasníkovou. Frau Jindřiška Halasníková produziert nicht nur Schmuck aus Perlen, sondern auch Farben, schreibt Bücher und hat einen schönen Garten, an welchem Tag betreut. Es ist ein guter Nachbar Jana Eltern und ihrem Mann zu uns nur einmal verschwunden unserer Fahrzeug:-D
2 - Das große Interesse an Mode aus Gewirken aus dem vergangenen Jahr die Ausstellung mit Jana, die wieder und Frau Maruška Prokopova. Diese Produkte können nach Ihren Wünschen. Es ist möglich, wählen Sie die Farbe und das Muster und die Größe des Kurses.

3 - Die dritte in diesem Jahr die Gruppe der kumštýřů, Herr MUDr. Spalek. Meine Frau saß im Wartezimmer für den Arzt und versucht, die Einbettung von Fotos in Erinnerung an Máchova See, und dann die Bohr-und Management der Zähne unter dem Vorsitz, Herr Doktor nadhodila Protokolle, dass die Bilder sollten mehr Menschen. Schöne Dinge um uns herum ist es so wenig! Herr Doktor shamefacedly abgelehnt, aber wie so oft, war er überzeugt, und wenn man sich die Bilder von Prag sind wir froh, dass sie sind. Es war schwer zu wählen, von vielen guten Fotos vor allem die Region und die Region Máchova oder anderen duftenden Exotik nur die Fotos, die Sie hier sehen. Wahl wurde nach Prag und Portugal.
4 - Wie meine John begann zu malen, dass es sich im letzten Jahr. Auf diese Weise etwas über Schichten. Sicherlich haben Sie im Fernsehen oder Zeitschriften, wie Restauratoren alter Gemälde zeigen eine Single-Layer-Malerei. Normalerweise ist es auf Leinwand gemalt zu Beginn von etwas ganz anderes als die letzte Schicht. Theorien, warum dies so ist, es ist viel, aber ich nun wissen, wie es wirklich ist alles. Maler domaluje Bild und fordert alle von uns zu Hause (manchmal shiftily jedes getrennt), wie Sie das Bild? Wenn Sie mit Ja antworten, es ist die falsche Antwort, Sie haben ein paar beobachtet, etwas über Sie denken, dass es ..., so dass im Laufe der Zeit lernt man, dass die Blau ist ein kleines blaues, der Baum ist nicht sehr realistisch, Tänzer lame und dergleichen. Nicht, dass dies stimmt, nur Maler nazlobit nicht möchten, dass die Schaffung des Bildes richtig nestudujete. Total, natürlich auch Ihre Theorie ist jedoch, nimmt Künstler, eine große Hand Pinsel, Farbe, und was war die erste Schicht. Glauben Sie, dass ein Bildschirm ist, auch mehrere Male wiederholt. Und dann, wenn in der Zukunft werden sich fragen. Wenn Sie diesen Text, die Wahrheit über nevypátrají.
Was unsere Künstler? Es gibt eine einfache Erklärung der Damen trafen sich in den Arzt-Protokolle in das Wartezimmer, wo saß die napuchlými Mund und Ihrem Zahnarzt und seitdem, wie er will, um außerhalb des Büros. Dies stimmt zwar, aber leider für den Arzt, wahrscheinlich nicht
Einfach, sie sind nette Leute, die in ihrer freien Zeit "etwas" zu tun. Und es spielt keine Rolle, was es ist, wenn Pullover Stricken, Malen Bilder, Aufnahmen in Bewegung oder die Herstellung von Schmuck. Genau dann, wenn man über eine freie Zeit, wir tun, wir sind froh und glücklich, dass sie den Mut gefunden, um uns über ihre gemeinsame Freude.
Wir wünschen Ihnen einen angenehmen Rundgang durch unsere Ausstellungen und držím Platz, unabhängig davon, ob Sie haben, was zu tun, keine Freunde, auch Ihr Interesse. Wir wünschen Ihnen einen schönen Abend.